Česko-německé kulturní dny mají tradici a jsou úspěšné. Úspěšné proto, protože ohlížejíc se zpět ukazují, jak společná minulost je prožívána z druhé strany. Naproti tomu také proto, že otevírají cesty ke společné budoucnosti uprostřed Evropy. Tak tomu bylo také v letošním roce při "Dialogu", který obě města Augsburg a Reichenberg/Liberec s účinnou podporou a zapojením Heimatkreisu Reichenberg se sídlem v Augsburgu a Svazu Němců v regionech Liberec, Lužice-Severní Čechy z. s. pořádali. Po intenzivních přípravách to bylo konečně tady. Od 22. - 25. června 2017 se konaly letošní Česko-německé kulturní dny. A napřed řečeno - byly úspěšné. Pořadatelé zvolili v tomto roce titul "Kreativní Dialog 2017" a tento kreativní dialog to také byl. Heimatkreis Reichenberg a Svaz Němců sledovali při tom především otázku, kde zůstaly zlaté časy Liberce. Přitom napnuli vyhnaní/odsunutí a ti Němci, kteří zůstali v Liberci velký luk. Při hledání zlatých časů platilo konec konců odebrat se na hledání stop. Tyto stopy jsou v Reichenbergu, který je dnes až příliš často nazýván pouze Libercem, viditelné na mnoha místech. Nápisy na domech a památkách najdete všude. Tak také bylo samozřejmostí, že jedna přednáška sledovala tyto kulturní památky. K tomuto později.
Hledání stop započalo 22. června v Setkávacím centru německé menšiny v Liberci. Urd Rothe a Hans Pieke naladili návštěvníky. Při tom šlo o vývoj kultury a ekonomiky od 19. století až k odsunu/vyhnání a o vývoj až do dneška. Hans Pieke přitom uměl důkladně informovat. Poté unesla Urd Rothe posluchače zpět do období dětsví a mládí. Protože "jak nám zobák narostl", tak zněl totiž Dialekt Reichenbergu - a tomu Urd Rothe dobře rozumí, i když se ani nenarodila ani nevyrostla v Liberci. Spíše se ho naučila od rodičů, kteří i po odsunu/vyhnání dialektem Reichenbergu mluvili a tím ho Urd předali. Program čtyř pořadatelů byl těsně vzájemně propojen, takže stále docházelo k vzájemným setkáním. Prvním bylo oficielní zahájení letošního "Dialogu" v Severočeském muzeu s výstavou podmalby na skle umělce Vincenze Jahnke s hudební podmalováním Kateřina Sokolová-Rauer /zpěv/ a Wolfgang Weber /klavír/. Liberec - Reichenberg byl do roku 1945 městem s většinou německým obyvatelstvem. Po odsunu/vyhnání žije dne už jen německá menšina ve městě. Jak je to s ochranou národnostních menšin a učením a vývojem německého jazyka dnes? Tuto otázku si dal Robert Schiller, který pozval účastníky do Základní školy Husova ulice. Zde je němčina žákům nabízena od 1. třídy - často jako nabídka ale právě ještě ne jako povinný jazyk. Žáci uměli hosty nadchnout s vystoupením v jazyce, zpěvu i mimice, uměli nadchnout výsledky studia a byli odměněni potleskem. Jedna z nejznámějších rodin města Reichenberg byla a je rodina Liebiegova. S tímto jménem se spojují liberecké zlaté časy asi nejpevněji. Hospodářský gigant v dvojité monarchii, zaměstnavatel tisíců v Liberci/Reichenbergu a dále v okolí, veliká řídící síla a mecenáš, to byla firma Liebieg. Ještě dnes jsou jejich stopy v Liberci viditelné, takže bylo jednoduché. následovatjtyto stopy při prohlídce města. Hans Pieke upozornil na ekonomický potenciál a jeho význam ve vývoji města Reichenberg-Liberec také při přednášce v knihovně. Knihovna postavená na místě dříve zničené synagogy, stojí již léta jako viditelný symbol usmíření uprostřed města a přechovává tisíce knih k vědeckému studiu - mezi nimi i mnohá tzv. Sudetica, která byla knihovně dána k dispozici Heimatkreisem a nadací Sudetendeutsche Stiftung. Ředitelce paní Konvalinkové se také podařilo do práce a perspektiv knihovny vpravit též spolupráci s vysokou školou. Do Kulturních dnů bylo začleněno i udělení čestné medaile města Liberec. Zmínka je tu proto, že toto významné udělení bylo předáno Erwinovi Scholzovi, průkopníkovi německo-českého porozumění a motoru hranice přesahující spolupráce mezi Libercem a Augsburgen. Také toto udělení medaile bylo doprovázeno hudebně již zmíněnými Kateřinou Sokolovou-Rauer a Wolfgangem Weberem.
Před radnicí se mezitím konal Open-Air Balet. Baletní a taneční akademie Daniela Záboje z Aubsburgu ukázala svůj nastudovaný repertoár společně s baletem Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Divadlo je vlastně známé starým Liberečanům jenom jako městské divadlo a bylo a je pokladem kulturního skvělého požitku. Již zpočátkul uvedený bod programu byl věnován úplně speciálně uchování německé kultury na příkladu německých kulturních památek. Dr. Jan Mohr zavedl posluchače umně k jednotlivým místům a doplnil působivě snahy kulturních zařízení a vedení města. Robert Schiller, který již ve škole Husova sledoval učení němčiny, ukázal v přednášce v setkávacím centru další místa v Liberci, kde je možno se učit německý jazyk. Již v předškolním věku, v základní škole a také na gymnaziu je možno se o jazyk ucházet.. Také pro lidi, kteří jsou v profesním životě, jsou možnosti otevřené. Tak bychom se mohli klidně dívat vpřed, kdyby výuka němčiny nebyla právě jen dobrovolná. Mimo toto je Robert Schiller i malý šibal. Toto potvrdil působivě, když pozval k prohlídce na zlaté časy Liberce do Galerie u rytíře v radnici. Zatímco se účastníci zdržovali pod radnicí, bylo na umělcích Hanna Lohmann a Jiřím Jitoutkovi na náměstí u radnice ukázat plastiku "Objekt Liberec" a Diaschow Land-Art. Večer pobavili umělci z Augsburgu a Liberce domácí i hosty na náměstí u radnice jazzovým koncertem. Také nejhezčí dny končí.Tyto kulturní dny byly zakončeny slavnostní mší v kostele Sv. Antonína, který svou věží v blízkosti radnice je vidět zdaleka. Kateřina Sokolová-Rauer a kostelní sbor"Arcikur" byly zodpovědny za hudební doprovod. Po mši uzavírající akci, vzpomněli účastníci na starém hřbitově v Ruprechtické ulici na mrtvé a položili zde kytici. V Setkávacím centru započalo hledání stop, zde mělo také skončit. Urd Rothe a Hans Pieke ještě jednou pozvali, poskytli pohled zpět, shrnut a pohled do budoucnosti. Zlaté časy Liberce jsou za námi, ale nové úspěšné časy leží před námi. Toto potvrdili ještě jednou primátor Batthyány a starosta Augsburgu Dr. Kiefer. Oba pochválili zdařilou spolupráci partnerů, vyzdvihli čestnou angažovanost Heimatkreisu a Svazu Němců a nezapomněli také uvést, že iniciativa kulturních výměn kdysi vycházela od odsunutých/vyhnaných Němců a Němců, kteří mohli zůstat. Na závěr ještě několik slov k úspěchu, který byl již uveden na počátku. Starostové konstatovali, že také při těchto Kulturních dnech se obečasné Liberce/Reichenbergu opět více sblížili. Mnoho set návštěvníků se mohlo spočítat u akcí "Kreativního Dialogu 2017". Více než čtyři sta návštěvníků měly akce Heimatkreisu Reichenberg a Svazu Němců. Toto dojemně ukazuje, že Česko-německé kulturní dny mají tradici, a jsou též úspěšné. Tato tradice úspěšného dialogu bude pokračovat za dva roky v Augsburgu, o tom není žádných pochyb. A tak i Klaus Hoffmann, předseda Heimatkreisu Reichenberg má pozitivní bilanci: "Když to co bylo před třemi desetiletími jako pokus ukázat německou kulturu v Liberci/Reichenberg, se rozvinulo ve velmi úspěšnou řadu akcí "Dialog". toto se podařilo, že všichni partneři - Heimatkreis Reichenberg, Svaz Němců, vedení měst Augsburg a Liberec v úspěch věřili a upsali se společně mnohotvárnosti české a nemecké kultury a jejího dalšího rozvíjení. Děkujeme všem partnerům a Česko-německému fondu budoucnosti za jejich podporu. ."